Biografická kniha dvojnásobného mistra světa a šestinásobného mistra republiky vypráví nejen o kariéře Františka Kaberle staršího, ale i životě s jeho syny Tomášem a Františkem. Hodně prostoru je také věnováno vzpomínkám na Kaberleho bývalé spoluhráče.
Čas má zvláštní perspektivu. Když člověk vstupuje do života, stojí na jednom břehu a druhý, k němuž by chtěl a měl dojít, je v nedohlednu. Jak roky jdou, častěji se ohlížíme. Také se vám zdá, že první břeh je pořád docela blízko? A na ten druhý nevidíme, ačkoliv čas pádí čím dál rychleji!?
Už dávno nejsem hokejistou, kterého každý pozná. V popředí zájmu jsou dnes mí synové. Ale hokejem jsem žít nikdy nepřestal. Co mě naučil?
Stát pevně oběma nohama na zemi. Díky hokeji jsem brzy zjistil, že z úspěchů, ale hlavně z neúspěchů, je možné získávat poučení, která vedou k novým nadějím. A taky jsem včas pochopil, že jen některé sny se splní, ale mít sny je dobré, protože máme kam směřovat a nepřešlapujeme jen tak na místě. Díky hokeji také vím, jak důležité místo má v životě - náhoda. Jenže opravdu přeje jen těm připraveným! Můj hokejový život formovaly někdy až absurdní náhody. Také o tom je tahle kniha, že čas od času nám změní život okamžiky, které by si snad člověk nikdy nemohl ani vymyslit.
Mnozí tvrdí, že k úspěchu ve sportu je zapotřebí padesát procent talentu a padesát procent píle. Vidím to jinak. Stačí čtyřicet pět procent talentu, čtyřicet procent píle a zbytek musíme nechat na štěstí. A taky na inteligenci. Když člověk nemá hlavu, aby věděl, proč co dělá, není schopný se učit od zkušenějších. Ztrácí čas. Chci věřit tomu, že až se začtete do naší knížky, nebude to pro vás ztráta času.
Zpět na předchozí stránku
