Martina

Je rok 1990 a Československo je svobodná země. Skoro všechno je jinak, než tomu bylo v létě 1978, kdy z vyprávění rodičů Martiny Navrátilové vznikala tato knížka. Bylo to krátce poté, kdy jsem opustil komunistické vězení, abych se jen krátce setkal s Martinou.

Martina pak brzy na to emigrovala a já, sotva byl rukopis této knížky dokončen a propašován na západ, byl vyhnán z vlasti. Následoval jsem Martinu do exilu. Knížka "MARTINA - z Řevnic na wimbledonský trůn" vyšla pak v exilovém nakladatelství v Curychu. To už Martina sbírala jeden titul za druhým a byla neotřesitelnou jedničkou světového tenisu. Ani ji, ani mne v těch dobách nenapadlo, že bychom mohli přijet do své vlasti a volně vyprávět příběhy našich životů.

Čtenáři se možná budou ptát, proč knížka končí Martininým prvním wimbledonským vítězstvím a proč nepokračuje dál? Knížka "Martina" je vyprávěním o dětství a začátcích Martiny Navrátilové a končí jejím prvním životním triumfem. Všechno, co bylo dál, vypráví Martina sama v knize "Já jsem Já", která nepochybně brzo v Praze vyjde také. To už je jiná kapitola. Proto kniha "Martina" končí na wimbledonských dvorcích v létě 1978. Je to ohlédnutí na dětství. Snad krapet sentimentální. Ale mohl z nás někdo roku 1978 tušit, že knihu budou číst mladí lidé ve svobodné a demokratické vlasti, kde už děti nemusí mít strach a rodiče ještě větší strach, kde lež byla dřív železným zákonem? Martina Navrátilová je nejen nejlepší tenistka, jakou jsme kdy měli. Martina Navrátilová je především čestný a statečný člověk. Díky, Martino!