I když je tato kniha dílem dvojice, vystupuje v ní zpravidla jen jeden autor. To proto, že jsem na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let měl příležitost jako reportér Mladého světa sledovat Lendlův tenisový růst a provázet jej několik let na zahraničních turnajích.
Pavel Vitouš mi poskytl neocenitelnou pomoc sběrem a přípravou podkladů o Lendlových tenisových začátcích, zpracováním agenturních a zpravodajských materiálů a sestavením výsledků, údajů, statistik.
Rukopis byl dokončen závěrem roku 1982 a na podzim následujícího roku měl být vydán. V důsledku Lendlova startu v Bophutatswaně, satelitním státě Jihoafrické republiky, byla v létě 1983 výroba knížky zastavena, vytištěné obrazové přílohy zničeny a sazba rozmetána s odůvodněním, že Ivan Lendl přestal být vzorem socialistického sportovce a příkladem pro naši mládež. Pro toto opožděné vydání, umožněné listopadovou změnou společenských poměrů, byl rukopis dopracován a doplněn o tu část Lendlovy sportovní dráhy, která vede k prvnímu místu na světovém žebříčku a kterou jsem měl možnost ještě osobně sledovat.
Těžištěm knihy však zůstává ta etapa jeho tenisového života, která je tak či onak spjata s Československem a zahrnuje jeho začátky, růst a vstup na světovou scénu. S výjimkou několika měsíců zůstal Ivan Lendl celých uplynulých pět let na prvním místě světového žebříčku, déle než kterýkoliv jiný hráč v tomto desetiletí, jež bude v tenisové historii spojováno především s jeho jménem, stejně jako desetiletí předchozí je spojováno se jménem Björna Borga.
Bude tu zaznamenán jako československý tenista, i když v roce 1992 vyprší zákonná lhůta jeho žádosti o naturalizaci a obdrží americké občanství; Ivan Lendl se stal jedním z nejznámějších Čechů na světě, a je dobře, že on i jeho rodná zem se mohou k sobě navzájem hlásit. (Jiří Janoušek)