Fotbal je nejkolektivnější ze všech kolektivních sportů. A přece si z mužstev pamatujeme hlavně jedince, osobnosti, kolem nichž se především hra točila. Svět si bude stále připomínat Matthewse, di Stéfana, Kopu, Pelého, Garrinchu, Jašina, Masopusta, Beckenbauera, Cruyffa, Müllera, Kempese, Maradonu, Platiniho a mnohé další.
Stále se bude listovat v zažloutlých stránkách historie a pátrat po tvářích těch ještě starších a nejstarších fotbalových velikánů, jako byli Andrade, Stábile, Plánička, Zamora, Nejedlý, Orsi, Piola, Schiavio, Leonidas, Bican...
Fotbal zkrátka žízní po osobnostech. Jsou to ony, jejichž zásluhou hra překračuje hranice všednosti a stává se neopakovatelnou podívanou, milenkou, drogou. To si už dávno uvědomila nejedna chytrá hlava, ale teprve ty, které před třemi desítkami let patřily redaktorům pařížského sportovního časopisu France Football, dovedly myšlenku do praktické podoby. Objevil se nový prostředek k popularizaci fotbalu...
Každý orchestr, i ten sebesehranější, totiž potřebuje sólisty. Stejně i fotbalové mužstvo.
Zpět na předchozí stránku
